„Toad“ (tir-vidguk založený na původu Edgara Poea) (první verze).

dobrý

Zázrak V životě jsem nepoznal takového pražiče, jako je tento král. Vin, jak se zdá, žije jen pro oheň. Vyprávění příběhu o štěstí a sdělování dobrých zpráv byl nejjistější způsob, jak si získat jeho přízeň. Proto se stalo, že všichni jeho ministři byli známí jako zázračné mory.

Za pažbou jejich krále byli skvělí, důležití, tlustí lidé a jedineční páni.

Lidé tloustnou kvůli horku, ale dav sám spaluje žár - který jsem nikdy nebyl schopen plně rozpoznat, ale přiznejme si to, hubený pekáč - rara avis in terris.

Král se ani nezmínil o propracovanosti nebo, jak řekl, o „duchu“ pečlivosti. Zhartom, zasloužíš si hlavní hodnost zeměpisná šířka

Nemyslel jsem si, že jméno „ropucha“ dostane tento trpaslík při křtu, ale jméno „ropucha“ dostal pro svou neschopnost chodit jako lidská bytost.

Po pravdě řečeno, žába se rozpadala jako malý rukk - někdy v přímé linii, někdy v pramíncích;

Tento krok vzbudil u krále nekonečné veselí a ticho, který, když se u dvora zpyšnil, zčervenal, nestaral se o majestát svého břicha a přirozenou nafouklost svého vzhledu.

Přestože se ropucha mohla pohybovat po zemi nebo po spodní straně jen s velkými obtížemi, chamtivá síla, kterou mu příroda nadělila na ruce a která eliminovala slabost spodních konců, mu umožnila úžasné věci, pokud možno chytit bulo za boty nebo motocykly nebo poptávka bulo kudi povstat.

V takových případech je vzhled více podobný veverce nebo myši nebo ropuši.

Nevím jistě, hvězdy byly ze Zhabenyi.

Poznaný z jakési barbarské země, o které není nikdo slyšet a daleko od dvora našeho krále.

Žába a mladá dívka, možná tak trpasličí jako Vin (nebo zároveň proporčně stavěná a skvělá tanečnice), byli vyvedeni ze svých rodných míst a posláni jako dar králi jedním z jeho nepřekonatelných generálů.

Existují důkazy o malém tmavovlasém trpaslíkovi, který se jmenoval prostě Ropucha a který byl dvorní kletbou zlého a krutého krále.

Dítě přivezl z daleké země jako dárek pro krále jeden z jeho generálů, kteří tam bojovali.

Zdá se mi, že právě v tuto chvíli Ropucha, která už nebohou dívku milovala, se ještě chtěla pomstít krutému tyranovi-králi a jeho ministrům za všechna ta muka, s nimiž ho smrad i Tripette poznal.

Myslím, že tato ropucha už dlouho doutnala v trpaslíkovi uprostřed, ale teprve teď vzplála nadpřirozenou silou a ropucha už nesnesla to strádání a ponižování.

Sám trpaslík a Tripetta vyrazili na silnice a vytékali ven.

Ten smrad tekl do Otce vlasti a od té doby to nikoho netrápilo.

Toto je zbývající teplo Zhabenya.
Zbytek byl ještě vzdálenější.

Smrt krále a jeho ministrů byla přirozeně ještě bolestnější, ale v té době lidé často trpěli tím nejbrutálnějším způsobem.

A kromě toho Žába nemá jinou schopnost se jim pomstít.
Myslím, že trpaslík vždy nenáviděl krále a nenáviděl jeho služebníky.

A pomstil jsem se nejen za sebe a Tripette, ale i za svou zničenou vlast a za všechny své blízké.

Navždy vzpomínáme na naše rodné země.

Když ho tedy král povzbuzoval k pití vína a vyprávěl mu o svých vzdálených přátelích, ropucha neztratila zrak a začala plakat.

Zvláště si vážím toho, že mu zlý a krutý král a jeho ministři dali, co si zasloužil.
Smraďochy tolik bolely s ostatními lidmi, na králův rozkaz se mnoho zemí začalo smrkat a hroutit.

To jim bylo dáno za jejich zásluhy.

Snímek 1
Edgar Allan je americký spisovatel a básník, tvůrce žánru detektivky v literatuře.

Příběh "ropucha".

Po zahájení své literární činnosti poezií vydal v Bostonu v roce 1827 svazek děl „Al-Aaraaf, Tamerlane a další díla“.
Jako prozaik se Po objevil v roce 1833 a napsal „Rukopis, znalost tance“.

Pro ty, kteří neztratili víc než svůj život, už nemají co utrácet.

Filip Kino.
Atis

Snímek 7

Za 10 dolarů týdně Za pouhé haléře Podle spisovatele, kritické statistiky, se věnuje práci v časopisech, ale z poplatků se nedá žít - smrad je tak slabý, že mladý spisovatel bude neustále vyžadovat spotřebu.
V roce 1836 se rodina spřátelila s jeho sestřenicí Virginií Clem, která se tehdy narodila čtrnáct let.

Vaughn zemřel velmi mladý v roce 1847.

Snímek 8
Vrcholem spisovatelovy poetické kreativity je sbírka „The Raven and Other Vershy“ (1845)

Sám zpěvák definuje téma „The Crow“ jako „smrt mladé krásné ženy“.

Edgar Po, považuje smrt krásné ženy za nejpoetičtější téma na světě, melancholii za nejpoetičtější náladu lidí.

Versh lze interpretovat široce, například jako boj člověka s osudem.

Snímek 9
Toto je historie rukopisu „Atentát v Rue Morgue“ – možná nejslavnějšího románu sbírky a dokonce i šíleně významného z hlediska jeho přílivu do literatury.
Kdyby nebylo „Vražda v Rue Morgue“, možná by se neobjevili Sherlock Holmes a Monsieur Lecoq, Hercule Poirot a Otec Brown.
Důkazy byly poprvé publikovány v Graham's Journal ve Philadelphii za měsíc 1841.
Rukopis byl vyhozen do odpadkového koše kvůli nepotřebným papírům, což je známka toho, že jeden z psacích strojů s přezdívkou Johnston byl zničen.
Po válce, kde byl rukopis nalezen, oba hořeli a brzy se do něj koplo na zbytku místa.

Čí ruka byla znovu vymrštěna a znovu, kvůli nejneobvyklejšímu výpadku, byla ukradena.

Snímek 10

Snímek 11

Snímek 12

Tři typy popisů Edgara Poea: fantastické, gotické a logické.

"Zlatý brouk"
Radujme se z takových jídel:
V životě jsem nepoznal takového pražiče, jako je tento král.

Vin, jak se zdá, žije jen pro oheň.

Vyprávění příběhu o štěstí a sdělování dobrých zpráv byl nejjistější způsob, jak si získat jeho přízeň.
Proto se stalo, že všichni jeho ministři byli známí jako zázračné mory.
Za pažbou jejich krále byli skvělí, důležití, tlustí lidé a jedineční páni.

Kolik lidí žije ve vedru a jak komunita sama spaluje teplo - které jsem nikdy nedokázal plně rozpoznat, ale přiznejme si to, hubený pekáč - rara avis in terris

Snímek 16
„Král se ani nezmínil o propracovanosti nebo, jak řekl, o „duchu“ pečlivosti.
Zeměpisná šířka si pro něj zasloužila hodnost hlavy a kvůli ní byl připraven obětovat hlínu.“

„Je jasné, že náš král je před svou osobou „blázen“.

Abych řekl pravdu, viděl jsem potřebu určité dávky hlouposti, byť jen jako protipól sto let staré moudrosti sedmi moudrých ministrů, aniž bych dokonce předstíral, že je u moci.“
2. Jaké jsou královy vnější a racionální poplatky?

Jak on sám hodnotí míru své „moudrosti“?

Žába a mladá dívka, možná tak trpasličí jako Vin (nebo zároveň proporčně stavěná a skvělá tanečnice), byli vyvedeni ze svých rodných míst a posláni jako dar králi jedním z jeho nepřekonatelných generálů.

Není divu, že mezi oběma malými bratry vzniklo tak blízké přátelství.

Ve skutečnosti se z pachů brzy stali nerozluční přátelé.
Snímek 20
"Králův oheň"
Král Ale rád střílel a poté, co usrkl ropuchu (jak se zdála jeho velikost), „pijte a buďte veselí“.

"Pojď sem, Zhabenyatko," řekl, když Blaze a jeho přítel odešli do pokoje, "vypusťte tuto láhev pro zdraví svých každodenních přátel (ropucha zemřela) a pomozte nám se svou vinou."

Potřebujeme obleky, obleky, něco nového, něco nového.

Narazili jsme na stejnou.

No, pij!
Víno vám pročistí mozek.
"Obléknu tě za orangutany," řekla Zhabenya, "dej mi cenu."

Podobnost bude tak nepřátelská, že si vás všichni budou mýlit se skutečnými vojáky a samozřejmě budete strašně zraněni a zraněni.

Snímek 23

Tato stvoření, jak se ukázalo, byla do civilizovaných zemí přivezena jen zřídka;

A útržky kostýmů, které trpaslík vymyslel, jim dodaly skutečně bestiální vzhled a jedinečný vzhled, veřejnost si je pak mohla splést se skutečnými chřtány.
Těsně předtím, než si král a ministři oblékli těsné punčocháče.

Poté byly potřísněny dehtem.

Jeden z nich byl potěšen, že hostinu přežil, ale tento návrh zavrhl trpaslík, který všem předělal uši, takže kvůli takové šelmě, jako je orangutan, je nejlepší rychle pěstovat konopí.
Na dehet přilne tlustá koule konopí.
Polovičaté úsilí způsobilo, že se trpaslík zvedl výš, a zatímco šplhal po lancugu, znovu stiskl zámek.

Trpaslík rychle vstal a znovu zakřičel: „Teď jasně chápu, co jsou tito mumraj za lidi.

Toto je velký král svých pánů!
Král, který neváhal dát dar bezmocné panně, je ten, kdo tuto revoluci velebil!

A já – já jsem jen ropucha, blazen a všechno moje zbývající teplo.

Snímek 26
V jednom z překladů zní králův hlas: „Pojď s ohněm, Zhabenyatko, a já ti dám na živobytí!

A proč Žabka „zrobiv“ lidského autora?

Žádný! Pro tohoto trpaslíka, který ztratil ropuchu, je podporován jménem známého.

Pomsta, která je platbou za zlo ještě větším zlem, nemůže být podle názoru autora způsobem, jak zničit lidskou hodnotu.

Snímek 27
Tím nejspravedlivějším způsobem, krádeží cti a hodnosti, se lidé neprovinili tím, že překročili hranici, za níž je lidská podoba zmařena – to je morální lekce zjevení.

dobrý

Proč se člověk bojí opakovat zlo za zlo?

V době, před kterou mé informace spadají, se profesionální trable ještě nepřenesly na soudy.

Mnoho velkých kontinentálních mocností mělo dvořany „blázny“, kteří nosili lněné plátno a kápi s náramky a byli povinni zaplatit hořkosti první osobě za nedostatky od královského stolu.

Nemyslel jsem si, že jméno „ropucha“ dostane tento trpaslík při křtu, ale jméno „ropucha“ dostal pro svou neschopnost chodit jako lidská bytost.

Po pravdě řečeno, žába se rozpadala jako malý rukk - někdy v přímé linii, někdy v pramíncích;

Je jasné, že náš král je ve své vlastní osobě hlupák.

Přestože se ropucha mohla pohybovat po zemi nebo po spodní straně jen s velkými obtížemi, chamtivá síla, kterou mu příroda nadělila na ruce a která eliminovala slabost spodních konců, mu umožnila úžasné věci, pokud možno chytit bulo za boty nebo motocykly nebo poptávka bulo kudi povstat.

V takových případech je vzhled více podobný veverce nebo myši nebo ropuši.

Abych řekl pravdu, viděl jsem potřebu určité dávky hlouposti, byť jen jako protipól sto let staré moudrosti sedmi moudrých ministrů, aniž by se zdálo, že má nějakou moc.

Prote yogo blázen - to je profesionální idiot - není o nic menší blázen.

V očích krále měl trojnásobnou cenu, protože byl trpaslík i mrzák.

"Pojď sem, Zhabenyatko," řekl, když Blaze a jeho přítel odešli do pokoje, "vypusťte tuto láhev pro zdraví svých každodenních přátel (ropucha zemřela) a pomozte nám se svou vinou."

Potřebujeme obleky, obleky, něco nového, něco nového.

Narazili jsme na stejnou.

No, pij!

Víno vám pročistí mozek.

Ropucha chutnala jako potěr na královu dobrotu, ale testování se ukázalo jako příliš důležité.

Byl to den narozenin nebohého trpaslíka a rozkaz zněl připít na zdraví jeho „každodenních přátel“ se slzami v očích.

Těžké, hořké kapky kapaly do poháru, když jej čepel s úklonou přijala z tyranových rukou.

- A! Ha! Ha! Ha! - Když jsem zaregistroval zbytek, když trpaslík s očekáváním vypil šálek.

- Co znamená láhev bohatého vína?

Oči mi okamžitě zajiskřily!

Bidolakha!

Jeho oči se přibližovaly, ale nepřibližovaly se, protože účinek vína na jeho mozek, který se dal snadno probudit, byl silný a mlhavý.

Krásná dívka rychle skončila a bez jediného nádechu se otočila na své místo na konci stolu.

Trunova Movchanka přijela, odcházela z pivkhvilini;

bylo téměř cítit spadané listí nebo chmýří peří.

Ticho bylo přerušeno tichým, šarlatovým a znepokojivým skřípěním, které jako by vycházelo z temných místností místnosti.

- Co je to za zvuk?

Jak se opovažuješ křičet?

- Když krále vyspal příběhem, otočil se, až z něj byl trpaslík.

Je zřejmé, že spánek zbytku významného světa pominul;

Klidně a pevně se podíval na krále a zabručel:

- Já? Tak proč jsem?

"Zvuk oblohy zvoní," respektoval jeden z dvořanů.

- Je možné, že tento papoušek visí u klece za oknem a přemýšlí o zostření práce na prutech.

"Je to pravda," uklidnil tyto respekty nejvyšší panovník, "jinak jsem připraven přísahat věrnost cti osoby, která roztrhla tohoto ledara svými zuby."

Tady se trpaslík zasmál (král byl známý smažák, aby se naštval na něčí smích) a odhalil své nádherné, silné a shovívavé zuby.

Navíc prokázal ochotu pít co nejvíce.

- A Lantzugové své nadávky ještě zhorší.

Bude trochu nápadné, že všichni přiletěli od svých stráží.

Vaše Veličenstvo se může přesvědčit o efektu vystoupení na maškarádě osmi orangutanů, které si veřejnost vezme na pomoc, pokud se přes divoký vřes vyřítí ze všech vystrojených dam a kavalerie.

Zdá se, že kontrast je bezkonkurenční.

Renovace sálu byla svěřena Tripettovi, i když v skutcích oddílu zjevně využíval poznámek svého moudrého trpasličího přítele.

Pro radost byl lustr odebrán.

Voskové svíčky (které se kvůli takovým výparům nemohly roztavit) by vážně poškodily luxusní kostýmy hostů, protože v sále bylo tak narváno, že jeho střed, přímo pod lustrem, by také neunesl být prázdný.

V různých částech sálu byly lustry - aby nepřitahovaly pozornost veřejnosti - byly tam umístěny svícny a v pravé ruce kožní kariatidy - bylo jich padesát nebo šedesát, které visely podél stěn - opevnění byla náhradní pochodeň

Všichni orangutani pro radost ropuchy trpělivě kontrolovali na noc (zda se sál zaplnil hosty).

Jakmile rok utichl, smradové okamžitě utekli a pak se kutáleli do síně, protože kvůli kopí všichni smradi klopýtli a spadli.

Rozruch mezi hosty byl hrozný a král byl pohřben.

Zde se přes hlavy přihlížejících probil ke zdi, odfrkl dehtovou vločku z jedné z karyatid, otočil se zpět, oholil svého špeha na králově hlavě, viděl se podél kopí a kopal přes orangutany a blikal jejich pryskyřičné vločky, dovzhuyuchi viguknuti:

"Teď zjistím, kdo smrdí!"

Raptom, když všichni orangutani sami zemřeli smíchy, smutně viseli - a kopí se rychle zvedlo do třiceti stop a kvílelo za nimi hejna, která visela mezi podlahou a stélou.

Ropucha, která se zvedla zároveň s kopím, se ztratila ve velkém před zraky osmi mumrajů a jako předtím (nic se nedělalo) svítila jejich dehtem, nebylo vidět, co to je za smrad. .

Veřejnost byla k těmto oznámením tak nepřátelská, že dívka Trunovka zpanikařila.

Zničil ji tichý, ostrý, skřípavý zvuk – takový, který udeřil do uší krále a jeho ministrů, když král v převleku Tripetty stříkal víno.

Teď už ale nebylo co jíst, byl čas jít ven.

Bylo vidět strašlivé zuby trpaslíka, který s pěnou svých bílých úst trhal a skřípal s nimi, narovnával své škodolibé pohledy na šelmou horu, odhalující krále a jeho sedm ministrů.

Nejkrásnějším představitelem amerického romantismu a tvůrcem moderní detektivky je spisovatel Edgar Allan Poe.

„Ropucha“ (krátké shrnutí autorova díla může začít popisem hlavního druhu) je jedním z nejvýznamnějších děl v autorově díle, bez ohledu na jeho drobné závazky.

Spisovatel nejprve vypráví o království, ve kterém žije trpasličí šašek jménem Zhabenya.

Vládce této velmoci miloval teplo a zábavu a vše, co dělal, postupně řídil opatrně, aby svého pána potěšil.

Zdá se, že ministrům a vládním úředníkům tato částka neunikla: byli zdrojem problémů u soudu.